Bez duše!

Tělo bez duše a duše bez těla
Né to jsem vážně, vážně nikdy nechtěla...

Mé (mimochodem skvělé) kolo vybavil výrobce bezdušovými ráfky. Aby toho nebylo málo, vybavil jej i bezdušovými plášti - přesněji "tubeless ready" plášti. V tomto - jako vždy stručném - článku Vás seznámím s tím, co Vás čeká při pokusu o použití bezdušových plášťů na UST ráfcích Bontrager Race Lite.

Kdysi dávno jsem ve Velu četl o tehdy novém bezdušovém systému UST. Jasné výhody v podobě většího komfortu a nižšího rizika defektu byly kompenzovány zejména vysokou hmotností ráfků i plášťů a ještě vyšší pořizovací cenou. Proto jsem o bezdušovém systému nikdy vážně neuvažoval.

V létě jsem si ale na Bike fóru přečetl příspěvky od MlokCZ, který má velmi přesvědčivé argumenty. Kromě toho jsem letos měl těch defektů nějak moc. Začal jsem se tedy o UST trochu více zajímat.

Ráfky jsem měl. Takže by se zdálo, že stačí zbavit kolo duší a je vyhráno. Jenže ono to bohužel není tak jednoduché. Pláště "tubeless ready" totiž nejsou totéž jako "tubeless" pláště - na rozdíl od nich neobsahují jednu zátěrovou vrstvu, takže neudrží tlak (vzduch uniká pláštěm). Je tedy nezbytně nutné použít "sealant", což je jakási tekutina (přírodní latex?), která má dvě zajímavé vlastnosti: zabrání úniku vzduchu pláštěm a v případě defektu otvor v plášti zacelí. Bylo nutné učinit klíčové rozhodnutí - "tubeless", nebo "tubeless ready"?

Abych nezapomněl, výrobce kola jej sice vybavil "tubeless ready" plášti, ale mně zbyl už jen zadní. (Už jsem psal, že mě letos potkalo hodně defektů.)

Při rozhodování hrálo roli několik faktorů. Samozřejmě cena plášťů. Dále hmotnost pláště. A samozřejmě jeho vlastnosti - valivý odpor, trvanlivost vzorku, adheze.

Výběr jsem začal rafinovaně od posledního z výše uvedených kritérií, tj. od vlastností plášťů. Po pečlivém prostudování výše zmíněného diskusního fóra jsem vybral Geax Saguaro 2.2" TNT (zkratka TNT v podstatě označuje "tubeless ready"). Slušně se odvalují a docela vydrží. A do UST verze je také vhodné dát "sealant", tudíž je hmotnostní úspora na straně TNT verze. V neposlední řadě jsem měl možnost koupit TNT verzi za přijatelnou cenu.

Nyní zbývalo jen pořídit vhodný "sealant", jemuž pracovně přezdívám "sliz". To bylo velmi jednoduché, Geax samozřejmě dodává i tuto část systému, takže jsem sáhl po slizu stejné značky.

Jednu drobnost, zato podstatnou, jsem ale zatím vynechal. Mé ráfky jsou sice bezdušové, ale je nutné je vybavit speciální páskou, aby neunikal vzduch okolo niplů. Výrobce totiž tyto ráfky vybavil jen obyčejnou páskou pod duši. A tady bych mohl dopodrobna popsat svou dva-a-půl měsíční snahu o získání správných pásek. Od oslovení dovozce, abych si ověřil přesný typ, přes komunikaci s prodejcem, na kterého mě dovozce odkázal, přes dlouhotrvající dodání nesprávné pásky (jedna správná, druhá pro 29" kolo), přes problémy s otevírací dobou České pošty až po finále v podobě dodání správné pásky, její pečlivé montáži a po třešničku na dortu - první projížďku. (Jen pro pořádek, přichází zima, tak jsem nakonec obul na předek Geax Saguaro a dozadu Bontrager XR 2.2, který je přece jen o něco hrubší.)

Tak předně - funguje to! Vzduch neuniká, plášť tlak udrží minimálně několik dní (na zadním kole to mám nasazeno asi 5 dní, takže dlouhodobé zkušenosti pochopitelně zatím nemám). Zadruhé tlaky - nafoukal jsem to na 30 PSI, asi bych mohl i míň, ale nevidím důvod. Komfort je super. No, vlastně není super. Je SUPER!

Po oslavném hýkání přidám pár dojmů z vlastní jízdy. Jednak to jede potichu. To byl můj úplně první dojem. Buď je to vzorkem nebo tím nízkým tlakem. Pak to taky jede docela dobře - nechci se pouštět do spekulací o valivém odporu, ale subjektivně vzato to i na asfaltu nejede nejhůř. Na dojem z pohodlí jsem si musel počkat do prvního lesa. A dočkal jsem se brzy...

V neděli ráno jsme se sešli v 10:00 u Vaška. Petr přijel jako obvykle bez návleků na boty, což mi při teplotě -4 °C nepřipadalo jako úplně nejlepší nápad. Nabídnul jsem mu své hadrové s windstopperovou membránou. Souhlasil, tak jsme se vrátili ke mně domů pro návleky. Když si je Petr obul a já přifouknul tlumič, kluci už nám jeli naproti.

Pak jsme pokračovali kolem nás nahoru k "Vlkovým" rybníčkům. Polní cesta, kamení, stopy od traktoru... a MAXIMÁLNÍ POHODLÍ. Jsem spokojen. Vychutnávám si každý výmol, hrb i kámen, kličkuju po cestě jako magor, taky mimo ni... nojo, když mám radost, jsem jako malé dítě. Zvykněte si. :-)

Pak cesta skončila a my jsme se vydali přes ne-zcela-zmrzlou oranici. Asi to nebyl úplně nejlepší nápad. U těch rybníčků jsme to vzali doleva a vyškrábali se po kluzké cestě nahoru na silnici. Po ní jsme pak pokračovali do lesa směrem na Čelistnou. Na jeho konci jsme zahnuli doleva na lesní cestu. Kolo jelo fantasticky a já jsem přemítal, jestli je to placebo efekt.

Přejeli jsme kopec a dostali se na silnici pod Vratišov. Skrz ten jsme záhy projeli, pak přes Meznou a šup do lesa. Pak doprava směrem na Barborku, ale na první křižovatce lesních cest doleva. (Tak je to placebo efekt, nebo to fakt tak skvěle jede?!)

Po chvilce jízdy a nezbytném focení nás Zdeněk zavedl do hustého houští, abychom si připomněli, že Cross-Country znamená "krajinou" nebo "napříč krajinou", tzn. že to není pouze jízda po asfaltu.

Po chvilce jsme se prodrali na další lesní cestu, kterou jsem už nepoznával, ale Zdeněk nás neomylně navedl na trať kamenické padesátky - jen jsme ji jeli v opačném směru. A zrovna jeden z nejhezčích úseků - ten s tím brodem. Z nadšení jsem ten brod projel, to jsem si nemohl nechat ujít.

Pak jsme vyjeli u Veselé a dali jsme se doleva směrem k domovu. Po pár stovkách metrů jsme ale odbočili doprava na Týnavu. Na té odbočce je ještě třetí cesta - taková ta pěšina. Samý hrb a kořen. Jezdil jsem tudy na tvrdých Racing Ralphech, takže teď to byla povinnost. A obrovská zábava. Dole pod kopcem jsem byl tak rychle, že mi až začala být zima, když jsem na ostatní čekal - kolo doslova žehlilo terén, dva a čtvrt palce podhuštěného pláště příkladně lepilo na zmrzlém podkladu - prostě jsem jen šlapal a užíval si to.

Pak jsme dojeli do Benátek, přes les do Houserovky a z ní po silnici domů. Jen bych se opakoval - v lese je to prostě euforie.

Tady by mohl článek pohodlně končit.

Jenže po obědě a dvouhodinovém "čištění hlavy" poslechem řevu z CD jsem usoudil, že necelých 30 km je na tak skvěle jedoucím kole v -4 °C málo. Takže kolem 15:30 jsem vyrazil znovu.

(A teď už jen stručně, nebo to Lukáš dočte až v příštím tisíciletí.) Vokov - Myslotín - Hejlov - Vlásenice - Dubovice - k Mikolášku (to je ta kaplička mezi Pelhřimovem a Vlásenicí) - Starý Pelhřimov - Stráž - pak po silnici směrem na Libkovu Vodu - doleva Vokov a domů. Cestou domů už mi zamrzal přesmykač a řetěz. -6 °C a dalších necelých 30 km. Celkem asi 58 km. Jsem v ráji.

Za sebe tedy říkám bezdušovým pláštům jednoznačně ANO. Jen na některé rychlé závody nasadím dušové Racing Ralphy, když už je mám.