Led na dva tahy

Dnes ráno mi manželka oznámila, že dopoledne půjdu s Adámkem (necelé 2 roky) na procházku. "Půjdeme na koníky?", zeptal jsem se ho a on mi nadšeným "ija, ija" odpověděl, že na íhaháčky stoprocentně půjdeme. A k nim si beru vždycky foťák.

Venku byly minus čtyři stupně, tak jsme se pořádně oblékli, nebo jsme si to alespoň mysleli, a vyrazili jsme. Manželka šla po zralé úvaze s námi, takzvaně pro jistotu. Já jsme, rovněž po zralé úvaze, nechal stativ doma, protože s Adámkem hrozí, že ho zpátky ponesu na ramenou, a nejsem soumar.

Koníky jsme krmili jablky - jako obvykle jsme jich vzali málo, ale ono je dost těžké vzít s sebou tašku a v ní dostatečné množství jablek pro 10 - 20 koní. U toho se fotit nedá - v jedné ruce jablko, v druhé dítě.

Alespoň jsem našel chvilku na jednu rychlou fotku ledu:

Protože ohniskovou vzdálenost 155 mm na 1/15 s v ruce udržím jen občas ;-), není fotka zcela ostrá. Proto jsem na místo určení vyrazil ještě jednou, tentokrát se stativem.
(To mi připomíná jedno z videí na 4Foto.cz, v němž se oba protagonisté shodují, že cokoli doma necháte, budete zákonitě potřebovat.)

Bohužel, odpoledne jsem výše zachycený led už nenašel. Buď roztál, nebo naopak nabral další hmotu. Obcházel jsem potok, očima hledal vhodný kousek ledu a pořád se nemohl rozhodnout. Nakonec se přece jen dva kousky našly.

 (ISO 100, 183 mm, 1/13 s, F/8)

(ISO 100, 390 mm, 1.3 s, F/13)