My jsme využili netradičně jarního počasí a o třetí únorové neděli jsme se vydali rovněž netradičně na pěší výlet. Kristýnka si vzala dalekohled, já foťák s univerzálním objektivem Nikkor 18-105 mm. Samozřejmostí byl stativ a sada optických filtrů (CPL, ND6, přechoďák).
K Mlýnskému rybníku (k "rynáráku", jak se mu tu říká) jsme šli kolem mlýna polní cestou, pak jsem překročili silnici na Počátky a vydali se po stopách stáda koní. "Pozor, koblížek!" hlásila Týna každé dva metry, což bylo fajn, protože jsem aspoň nemusel dávat pozor, jestli do něčeho nešlápne.
Přibližně v polovině cesty mezi silnicí a lesem jsme využili místní lavičky a nízko visícího sluníčka a vyfotili jednu fotku do rodinného alba.
Poté jsme pokračovali cestou dál k lesu. V něm se nad pařezy rojila hejna komárů. "Tak co, kluci, vydržíte do léta?" pomyslil jsem si, když jsme je míjeli.
Jakmile jsme prošli lesem, naskytl se nám následující pohled:
A zatímco se Kristýnka bavila budováním kaskád na potůčku vytékajícím od studánky, já jsem lezl po kolenou a hledal vhodný úhel záběru, který by studánku zachytil v nějakém lepším detailu. Nakonec jsem rozložil stativ na podmáčenou louku a pořídil jsem níže uvedený snímek.
A kde že se Jakubcova studánka nachází? No přece u nás... :-)
Mimochodem, voda v ní je pitná.
