Na FotoRádci jsem si přečetl článek, od něhož jsem čekal více, a tak jsem v komentářích pronesl, že (asi) napíšu vlastní článek podle svých představ. Pojďme na to...
Naprostá většina nebo možná dokonce všechny současné digitální fotoaparáty pořizují fotky ve formátu JPEG. Tento formát představuje výslednou, "vyvolanou" fotografii.
Některé foťáky ovšem umožňují ukládání fotek ve formátu RAW (angl. syrový, nezpracovaný), což - jak název napovídá - jsou fotky v tom tvaru, v jakém je zachytil digitální snímač fotoaparátu. Jedná se tedy vlastně o fotografie ještě před procesem "vyvolání".
Proč bychom vlastně měli chtít fotografie ve formátu RAW?
Jedním z důvodů je to, že fotograf chce leckdy mít větší kontrolu nad způsobem vyvolání fotografie. Například požaduje změnu saturace barev nebo změnu jasu, apod.
Digitální fotoaparát je totiž od výrobce nastaven tak, aby z těch syrových dat vyvolal fotku nějakým konkrétním, výrobcem definovaným způsobem. Nicméně to nemusí vyhovovat našim záměrům, představám, našemu vkusu. RAW tedy poskytuje fotografovi možnost vyvolat fotku zcela podle svých představ.
K tomu přispívá několik vlastností RAWu.
Jedním z největších přínosů je větší bitová hloubka. Co to znamená?
Ve formátu JPEG je každá ze tří barev (RGB, red / červená, green / zelená, blue / modrá) reprezentována 8 bity informace. Každá z těchto základních barev tak může nabývat pouze 256 úrovní jasu - on nuly reprezentující tmu, po 255 reprezentující nejvyšší možný jas dané barvy.
Naopak formát RAW pracuje obvykle nejméně s 10 bity, typicky s 12 nebo 14 bity. 10 bitů na první pohled nepředstavuje oproti 8 bitům žádný velký rozdíl, nicméně přesto poskytuje 1024 úrovní, 12 bitů dokonce 4096 a 14 bitů dokonce 16384 jasových úrovní každé barvy.
Jaký to má význam?
Představme si, že máme "metr" - ten označuje minimum světla (nula) a maximum světla (konec onoho metru), které je snímač schopen zpracovat. (Tomuto rozsahu se říká dynamický rozsah snímače.)
Nyní ten rozsah rozdělíme na 256 stejných dílků. A nebo jej rozdělíme na 1024 stejných dílků.
Je zřejmé, že ve druhém případě bude dělení jemnější, což nám ve fotografii dá mnohem větší počet barev a jemnější barevné přechody.
Dalším přínosem je větší dynamický rozsah zachycený do RAWu.
Znamená to, že ten "metr" z výše uvedeného přirovnání je delší než když uložíme fotku ve formátu JPEG.
Nám to při vyvolání fotografie dává možnost stanovit, jakou část dynamického rozsahu snímače využijeme ve výsledné fotografii. Čili například můžeme celou fotografii nebo její část ztmavit, aniž by hrozila ztráta detailů.
A posledním přínosem, o němž se zmíním, je úroveň komprese námi vyvolané fotografie.
Formát JPEG je totiž ztrátový, čili při převodu dat do JPEG dojde ke ztrátě obrazové informace. To, jaké množství informace se ztratí, udává právě komprese.
Např. komprese 85% už je na fotografiích vidět, zatímco 92% je stále ještě velmi kvalitní fotografie, ale nároky na její uložení na datové médium (paměťová karta, disk, ...) jsou mnohem přijatelnější než v případě RAWu.
Vyvoláváme-li si fotografii sami, můžeme samozřejmě nastavit i nižší úroveň komprese a získat tak vyšší kvalitu výsledné fotografie.
Tím se dostáváme k nevýhodám RAWu.
Klíčovou nevýhodou je to, že nemáme vyvolané fotky.
To znamená, že v případě použití RAWu chceme a musíme sednout k počítači a fotky "vyvolat", tedy převést do některého z výstupních formátů, typicky do JPEG. Stojí nás to tudíž další čas.
Druhou a rovněž nezanedbatelnou nevýhodou je mnohem větší náročnost na kapacitu úložiště.
Zatímco taková 16 MPix fotografie v JPEG zabere na disku třeba 5 MB, stejná fotka v RAW zabere například 15 MB.
Kromě toho, že se nám rychleji zaplní paměťová karta nebo disk v počítači, má větší datový objem i ten důsledek, že zápis takové fotografie na kartu ve foťáku trvá mnohem déle.
Tím jsme stručně shrnuli rozdíly mezi JPEG a RAW.
To, jaký formát fotek zvolíte, je čistě vaším soukromým rozhodnutím. Celá řada profesionálních fotografů preferuje JPEG, takže neplatí, že profík fotí zásadně do RAWu. A naopak celá řada amatérů volí RAW pro jeho nesporné výhody.
Každého asi napadne otázka, čím nebo jak se fotky ve formátu RAW vyvolávají / převádějí do JPEG.
Slouží k tomu specializované programy. V současné době nejpopulárnějším a podle mého názoru i nejlepším je Adobe Lightroom (aktuálně cca 130 EUR vč. DPH). Za zmínku stojí i RawTherapee (zdarma) nebo v našich krajích populární Zoner Photo Studio (ceny dle zvolené edice), dále Corel AfterShot Pro nebo CaptureOne Pro. Aperture oblíbený mezi majiteli MacBook Air a ostatních jablečných počítačů již není výrobcem dále vyvíjen.
Zbývá poslední krok - přepnout ve foťáku formát z JPEG do RAW.
Na mých dvou Nikonech je postup identický:
Tlačítko MENU > Shooting menu (ikonka foťáčku) >Image quality > NEF (RAW)
Případně lze zvolit NEF (RAW) + JPEG, což eliminuje jednu z výše uvedených nevýhod a zvýrazní druhou.
V případě ostatních výrobců stačí vyhledat postup v manuálu.
A pak už jen fotit, mazat, vyvolávat, fotit, mazat, vyvolávat, ... :-)
(Ježkovy oči, to je to zase dlouhý.)
Žádné komentáře:
Okomentovat