Ale zpět na začátek. V lednu jsem naplánoval termín - jako vždy první z obou červencových svátků (abychom se po výletě mohli dát tzv. dohromady) - a rozeslal jsem pozvánky na všechny strany.
Obratem se ozvalo několik desítek zájemců. Jsa poměrně zkušený organizátor, tušil jsem, že zájem je něco zcela jiného než potvrzení účasti. Týden před termínem akce mi dal zapravdu.
V úterý jsme tedy vyjeli v počtu 7 - tentokrát všichni z Cyklo hobby.
Jako obvykle jsme trasu vedli na Javořici. Pod ní je studánka s pitnou vodou, kterou je radno v horkých letních dnech pravidelně nejen doplňovat, ale i konzumovat. Toto doporučení ovšem neplatí universálně. Důkazem je Jirka V., který se během výletu napil z bidonu poprvé na 115. km.
My ostatní ale potřebujeme k životu i nějaké ty tekutiny, čili jsme celou cestu k Javořici vydatně upíjeli z připojených nádrží, kanystrů a cisteren, abychom je uvolnili čerstvé vodě ze Studánky Páně.
Po krutých výjezdech na Javořici následovaly strmé sjezdy, které jsme absolvovali rychlostmi překračujícími i 65 km/h.
Na rozdíl od loňska jsme další úsek cesty jeli opatrně, abychom nezabloudili do Dačic, a nestrávili tak zbytečně mnoho času cestováním podél hranice s naším jižním sousedem.
Příčinou tehdy bylo chybné odbočení na modrou turistickou značku "někde v lese na kopci" - to "někde" bylo kousek za Sumrakovem. Čili letos jsme v těch místech kontrolovali mapu a k překvapení všech jsme skutečně nezakufrovali. Snad jen ve Velké Lhotě jsme zvolili delší cestu, ale omluvou nám budiž, že to bylo z ohledu k Lucce, jediné zástupkyni hezčí části populace na letošní akci.
Lucka snad trochu přepálila začátek, nebo možná jen špatně regenerovala po předchozích sportovních výkonech. Ať tak či onak, bylo na ní vidět, že se jí nejede dobře.
Po delším váhání se nakonec v Heřmanči rozhodla, že letos se s námi za hranice naší země nepodívá, a vydala se do neznámých končin směrem na Strmilov. Od rozhodnutí ji neodradily ani pověsti týkající se obce Strmilov a blízkého okolí.
My jsme si absolvovali občerstvovací zastávku o pár kilometrů dále, v Českém Rudolci. V tamním pivovaru jsme pod dohledem dámy s kosou, která kontroluje situaci z okna skorozříceniny zámečku naproti, ochutnali Vladyku (11 °) a Grasela (13 °).
Odtud už jsme jeli do Slavonic, kde jsme letos poprvé nezastavovali. Naopak, jeli jsme rovnou na hranici, za níž jsme se u památníku vyfotili.
Další cesta vedla k ŘOPíkům. Tedy zpět do Slavonic, odtud pak asi 2 km směrem na Stálkov do Pevnostního areálu Slavonice.
Kulturními a duši povznášejícími zastávkami byl letošní výlet doslova přeplněn. Tedy hlavně ty pivní zastávky jsou velmi populární. Čili další jsme absolvovali hned při návratu od ŘOPíků v Bejčkově mlýně. Tamní obsluha zaujala zejména krásnýma dlouhýma nohama, nízkou aktivitou a absolutní zmateností. Ale pivo měli, takže vlastně nakonec to nebylo vůbec zlé. :-)
Další kulturní zastávkou byl Bison Ranch Rožnov. Nenechal jsem se Jirkou V. odradit a prosadil jsem, že se tam prostě musíme zastavit na steak, byť jsem se při předchozí zastávce dostatečně najedl řeckého salátu (totiž - trochu jsem zdržoval, aby si ostatní odpočinuli ;-)).
Proto se nám odsud zrovna dvakrát nechtělo. Z části za to mohly i neznámé magické síly, které se projevovaly různě. Např. Jardovi se sami zkrátily popruhy u batohu a to do té míry, že nebyl sto je zapnout. Nakonec jsme jim ale odolali a vydali jsme se na další cestu.
Ta pak už probíhala pozvolným tempem, neboť když vezete v břiše půl bizona, má to jisté následky. I tak se nám ale podařilo dojet až do Houserovky, kde jsme hodlali spáchat jakési vyhodnocení akce spojené s konzumací... ano, piva.
Nicméně provozovatel místní osvěžovny byl tentokrát proti, a tak jsme pokračovali až do Rynárce. V tamním kulturním zařízení jsme na 136. kilometru absolvovali svou poslední zastávku na letošní trase.
Tento ročník byl asi o něco chudší na ty "správné" zážitky. Neleželi jsme 2 hodiny ve stínu a nelapali z posledních sil po dechu ve 40stupňovém vedru, nepřijeli jsme domů za tmy za svitu mobilu. I tak byl ale velmi vydařený. Poprvé se nám podařilo nezabloudit, což se projevilo i výše zmíněnou rekordně krátkou kilometráží.
I proto už plánujeme další ročník. Takže zájemci, pište si do svých notýsků:
5. červenec 2017, 8:30 na návsi v Rynárci
(Pojedeme do Českého Rudolce na pivo a pojedeme na steak. Je někdo proti? Jasně, že není.)
Mimochodem, máme nové motto: Zážitek nemusí být pozitivní. Hlavně, že je intenzivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat