Asi jste nic nenašli, viďte? Ono se to má totiž tak...
Žil - byl jednou jeden malý klouček. Jeho sestřička doma cvičila - dělala různé stojky a kotrmelce a skákala... Tomu kloučkovi se to samozřejmě mooooc líbilo. Taky chtěl cvičit. A tak se do toho pustil.
Ze všech těch různých cviků se mu nejvíce líbil kotrmelec. Jenže by moc malý a kotrmelec se mu moc nedařil - klouček dal vždycky ruce na zem, a jak tam tak stál na všech čtyřech, svalil se na stranu a překulil se na záda. I tak z toho měl velikou radost a volal: "Melec! Melec!". Klouček totiž ještě neuměl moc mluvit.
A protože to nebylo ani správně zacvičeno, ani správně vysloveno, tak se to označení k tomu cviku náramně hodilo a všem se líbilo.
Teď, milé děti, už určitě víte, co je to melec. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat