Hledíce na mou profilovou fotografii, možná mě považujete za cyklistu-bahnomilce. Pravdou je, že mi bahno na trati nevadí. Ovšem ne každý kontakt s bahnem je vítaný...
Včera jsem jel s Jirkou z Křemešníku po červené. V nohách jsme měli už něco přes 100 km s tím, že první půlka byla zpestřena občasnými sprinty do vrchu a výstupem na Mešnici. Přejeli jsme přes silnici mezi Putimovem a Řemenovem a následujícím sjezdíkem jsme se dostali na louku, na které bývá vždy mokro.
Jirka se ujal vedení a udával ostré tempo. Najednou zpomalil a bylo vidět, že hledá tu správnou stopu. "Hele, bahno," pravil a vjel do něj (protože to ani jinudy nešlo). V tu chvíli se stalo několik věcí. Ozval se mlaskavý zvuk bahna pohlcujícího přední kolo Jirkovy Meridy. Jeho zadní kolo se v tu chvíli odlepilo od země, v rotaci ovšem pokračovalo. Jirka padá dopředu přes řídítka na suchou (!) trávu za bahnem. A mě trefuje erupce bahna pěkně přímo od rotujícího zadního kola - do obličeje, do kola, do dresu, prostě všude.
Výsledkem bylo, že ten na zemi ležící lotr byl zcela čistý, zatímco já jsem byl pokryt nánosem "voňavého" bláta, jako bych padl do té pasti já. O tom, kdo dostal záchvat smíchu, není třeba pochybovat. ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat