Slíbil jsem, že si vezmu dovolenou, pojedu s Kristýnkou stanovat a že budeme jezdit na kole. To hlavně, protože Kristýnka má krásné nové kolo.
To bylo tak - vzal jsem Kristýnku na závody KPŽ. Jenže trať vedla po posečené louce, takže menší děti, které ještě neměly kola s větším průměrem, byly ve velké nevýhodě, protože malá kola prostě zapadnou do každého dolíku a každé nerovnosti, zatímco kola s větším průměrem pokračují nerušeně dál. I proto Kristýnka většinu trati oběhla. Ale o nákupu nového bylo rozhodnuto - šlo jen o to vybrat to nejhezčí kolo.
Vybíral jsem kolo bez odpružené vidlice v nějakých neutrálních barvách s hliníkovým rámem. Nejprve jsem vybral dětské kolo Author, ale následně jsem našel prakticky stejně osazené, leč mnohem hezčí kolo Jerry 1.0 od slovenského výrobce CTM. Klíčové bylo, že Kristýnce se kolo moc líbilo.
A tak jsme pro něj ve čtvrtek 4. července dojeli.
Když jsem se vrátil večer z práce, Kristýnka (ještě?) kroužila po okolí na kole. Samozřejmě jsem hned musel vyrobit překážku "jako na závodech", aby mohla trénovat na další KPŽ. O týden později jsem si vzal dovolenou s tím, že pojedeme stanovat a jezdit na krásném novém kole, které tedy již bylo pokřtěno prvním pádem, ale vidět to na něm vůbec nebylo.
Dnes jsme tedy vyjeli na kole z obce Brtná. Cílem bylo rekreační středisko Želivka, kam občas zajedeme s hobbíky na pivko. Nejprve jsme ale museli překonat stoupání z Brtné. Naštěstí je silnice velmi málo frekventovaná, zvlášť v úterý dopoledne, a tak jsem jel vedle Kristýnky a trochu jsem ji tlačil. Tím jsme se dostali do nejvyššího místa mezi Brtnou a Želiví, takže následující klesání a rovinky nám pěkně uběhly. Na nich jsme trénovali jízdu při pravém okraji, což se vzápětí hodilo, neboť jsme potkali asi 4 auta. Vše bez potíží.
V Želivi jsme si koupili dvě tatranky pro případ, že bychom se někde zdrželi a dostali jsme hlad. A pak jsme najeli na červenou turistickou značku, která vede podle vody, což samozřejmě znamená, že na ní nejsou žádná strmá stoupání ani klesání. I když jedno jsme museli přece jen absolvovat pěšky.
Vyvrcholením byly hranolky s kečupem + kofola. Kristýnka se nacpala a napila k prasknutí, takže ani moc neprotestovala, když jsem rozhodl, že následující 700 m dlouhý kopec do obce Sedlice budeme tlačit. V záloze jsem měl návrat stejnou cestou, po níž jsme přijeli.
V Sedlici jsme sedli na kola a vydali jsme se směrem na Pelhřimov. Na první křižovatce za Sedlicí jsme se napojili na žlutou turistickou značku (doprava), po níž jsme sjeli poměrně prudkým klesáním zpět do Brtné.
Cestou jsme trénovali jízdu při pravém okraji, vyhýbání se kamenům a jiným překážkám, jízdu ve stoje a samozřejmě jsme vyzkoušeli i dlouhý sjezd s neustálým bržděním. Otec - cyklista byl s průběhem i výsledkem nadmíru spokojen. :-D
Ale co je klíčové, Kristýnce se projížďka tak líbila, že zítra jedeme znovu. Sice ještě nevím kam, ale mám takový pocit, že to zase bude "na elektrárnu" na hranolky. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat